V současné době je trendem, že knihy může psát každý. A je to fakt, protože na světě jsou autoři, kteří si získají přízeň milionů čtenářů už po vydání svého prvního románu (příkladem je toho třeba autorka Dívky ve vlaku Paula Hawkins). Pak tu jsou ale autoři, kteří nezabodují a po svém „trapasu“ zamíří do ústraní a na jejich knihu se mnohdy rychle zapomene. V současné době máme ve světové literatuře řadu autorek, které by se daly charakterizovat jako „mamky od plotny“, domácí hospodyňky, manželky bohatých manažerů, prostě osoby, které se nudí a rozhodnou se napsat nějaký (ve velké většině) thriller. Někdy se povede, někdy ne.

Jaké světové autory Vám doporučuji, abyste si přečetli? Tady je první pětice těch dobře píšících autorů a autorek!

Gillian Flynnová

Autorka dnes už proslulé Zmizelé, je považována za průkopnici deníkových thrillerů s překvapivými zvraty, kde se kombinuje vyprávění jednotlivých postav příběhu. Autorka debutovala knihou Ostré předměty (které byly přeneseny do televizní podoby jako seriál). Skutečnou slávu jí ale přinesla v roce 2012 Zmizelá, šlo o literární senzaci, kterou četl každý. Kniha byla plná neuvěřitelných zvratů a dva roky po svém vydání se příběh dočkal filmového zpracování. Autorka od té doby píše další knihy, které jsou stejně kvalitní jako právě příběh o tajemném zmizení Amy Dunnové.

Louise Pennyová

Kanaďanka Louise Pennyová si svým stylem psaní získá srdce milovníků knih od Agathy Christie, protože celá série případů inspektora Gamache je zasazena do tohoto duchu. Série jejich knih láme ve světě rekordy a v Česku má tato autorka také velkou čtenářskou základnu. S její sérií jsem se poprvé setkal v roce 2014, kdy jsem si přečetl knihu Nejkrutější měsíc. Mám zatím přečtené její čtyři knihy, a protože se jedná o velmi plodnou autorku, knih u nás vyšlo již deset! Příběhy jsou psány velmi svižně, přesto si přejete, aby příběh jen tak neskončil. Kombinace dobré detektivky, francouzské přírody a dobrého jídla dělají příběhy paní Pennyové takové, jaké jsou!

Jojo Moyesová

Autorka knihy Než jsem tě poznala nebo Život po tobě je známá po celém světě. A když ne kvůli knihám, tak určitě díky filmu. Jojo je tou autorkou, která si žije poklidný život, čas od času napíše nějakou knihu, ale pokud byste s ní hovořili, nepomysleli byste si, že se jedná o bestsellerovou světovou autorku. Milá, pozitivní a taktní žena. Její texty zná řada lidí, v Česku vyšla řada jejich románů – od knihy Než jsem tě poznala po knihu Stříbrná zátoka. Styl, jakým paní Moyesová píše je vytříbený, sedne mnoha lidem a málo kdo její knihy odloží, protože by jej nebavily.

Stephen King

Lidé se bojí rádi a knihy tohoto autora jsou důkazem, že horor je skvělý žánr a fantazii se meze nekladou. Pan King dokáže napsat kvalitní horor s prvky fantazy a například jeho kniha To nebo Řbitov zviřátek jsou naprosto dokonalé a nic je nepředčí. Samozřejmě Osvícení je tou knihou, u které vám bude tuhnout krev v žilách a stránky budete doslova hltat. Filmy podle jeho knih jsou dokonalé – To si zamilujete, kultovní Osvícení vás dostane a Řbitov zviřátek si oblíbíte. Mně se osobně velmi líbila krátká povídka Kouzelná skříňka pro Gwendy nebo Pod kupolí.

Jaká kniha od pana Kiga se líbí Vám?

Lars Kepler

Dnešní knižní článek zakončím proslulou dvojicí Lars Kepler alias manželi Ahndorilovými. Tato dvojice vstoupila do knižního světa knihou Hypnotizér. V každé ze svých knih se snaží poukázat na nějaký světový problém, ať už to je týrání dětí nebo vraždy zvířat. Jejich příběhy jsou vypilované do posledního detailu a jejich hlavní vyšetřovatel, Švéd Joon Linna je úžasný! Jejich příběhy mají výbornou gradaci, zaujmou od první stránky a často Vás mile překvapí, jaká témata se v knihách řeší. Vše podtrhává výborný popis a brilantní rozuzlení každého případu!

Co vy a Lars Kepler? Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha ze série?

Tak to byla první pětice autorů, kteří stojí za přečtení! Napište mi do komentářů, o jakých dalších autorech byste chtěli slyšet! Budu rád za jakoukoli zpětnou vazbu!

Milí čtenáři,

dnešní rozhovor (na KAFÁRNĚ v pořadí druhý) bude s osobou, která vede celou naši knihovnu a díky ní může vůbec tento projekt literární KAFÁRNY existovat! Skvělá osoba a milovnice knih, která o nich píše na svém Instagramu. Jaké knihy Vám doporučí ředitelka knihovny Ing. Hana Zdvihalová? Jaké byly její TOP knihy loňského roku? A jaká kniha byla naopak tou „nejhorší“? Dozvíte se v rozhovoru!

Ing. Hana Zdvihalová

Od října 2019 ředitelka Městské knihovny Benešov. Žena, která miluje čtení knih a přečte téměř vše, co se jí dostane pod ruku. Osoba se skvělými nápady, která se nebojí dát šanci projektům a akcím v naší knihovně a díky které mohla KAFÁRNA vzniknout…

1) Jaké bylo Vaše vysněné povolání v dětství? Chtěla jste pracovat v knihovně (obecně s knihami) nebo Vás to jako malou táhlo jinam?

Knihy mě provází celým životem, ale v souvislosti s povoláním jsem o tom v dětství určitě nepřemýšlela. Myslím, že jsem chtěla být, jako spousta jiných dětí, učitelkou.

2) Máte při své funkci čas na čtení? A kolik knih ročně přibližně přečtete?

Můj názor je takový, že kdo chce číst, vždycky si čas najde – stačí vyměnit sledování televize nebo dobu strávenou na mobilu za čas u knihy. Takže ano, na čtení si čas vždycky najdu. V loňském roce jsem přečetla více jak 80 knih, což považuji za úspěšné.

3) Jaký je Váš oblíbený žánr knih? Jaký naopak ráda nemáte?

Oblíbených žánrů mám několik – baví mě thrillery, detektivky, ale i cestopisy, občas autobiografie. Jako oddychovka jsou dobré knihy young adult nebo romantické knihy, zkrátka čtu to, co mě něčím zaujme.

Prakticky vůbec nečtu sci-fi a fantasy.

4) V letošním roce vyjde opět hromada nových knih. Je nějaká, na kterou se opravdu hodně těšíte?

Ediční plány příliš nesleduji, zajímám se až o knihy, které už vyšly.

5) Jaké nejlepší knihy jste v loňském roce přečetla?

Mezi ty, které jsem v loňské roce přečetla a které se mi fakt líbily patří např. Veselí, Nejlepší víkend, Hlas kukačky, Tiché roky, Stojednaletý stařík, Krvavé jahody, Zavátá sněhem, Kaštánek, Vděk, To nejlepší v nás…

6) Zmínila jste se, že vůbec nejlepší knihou za loňský rok, kterou jste přečetla je Vděk od francouzské spisovatelky Delphine de Vigan – proč zrovna on?

Je to krásný a dojemný příběh, který dokáže člověka velmi zasáhnout. Ač se jedná o situaci z běžného života, o to víc si uvědomíte, že kdokoliv z nás může zažívat do samé jako hlavní hrdinka. Navíc obálka knihy je moc pěkná.

7) Jaká kniha se Vám v poslední době vůbec nelíbila?

Co mě vůbec nenadchlo, je například Tapetář (i přesto, že kniha získala v roce 2019 Literární cenu Knižního klubu) nebo povídková kniha Žít jako single.

8) Vybíráte si knihy na čtení podle obálky?

Nejen podle obálky, ale také podle toho, jak o ní mluví a píše čtenářská veřejnost – bez ohledu na to, zda je kritika kladná nebo záporná.

9) Kdybyste si mohla vybrat a jeden den žít jeden literární příběh, který by to byl?

Určitě nějaký pohádkový příběh, protože v pohádkách vždycky všechno dobře dopadne.

10) Myslíte si, že naši městskou knihovnu navštěvuje hodně lidí? Chystá se na letošek nějaká novinka nebo úprava v knihovně?

V poměru k počtu obyvatel není počet uživatelů úplně malý, ale stále jsou tu lidé, kteří do knihovny nechodí.  My se neustále snažíme vymýšlet nové akce a nové aktivity právě i pro ty, kteří k nám běžně nezavítají.

Knihovna už dávno není pouze místo, kam si někdo přijde půjčit knihu, ale stává se komunitním a vzdělávacím centrem. S tím souvisí také novinky a aktivity, které pro veřejnost připravujeme:

Máme v plánu několik přednášek, např. za několik dní nás čeká Příběh šperků baronky Ulriky von Leventzow, další týden se vydáme Po stopách blahoslaveného Hroznaty na Benešovsku, neopominutelné jsou pořady s hudebním kritikem Jiřím Černým, v březnu zažijeme Noc s Andersenem, vyzkoušíme si swap, připravujeme semínkovnu, pro velký úspěch si zopakujeme Jak sestavit rodokmen, spolupracujeme s dobrovolníky, budeme opět prodávat knihy a nesmíme opomenout ani zapojení se do oslav 800 let od první písemné zmínky o městě Benešov.

Doporučuji tedy sledovat naše webové stránky, Facebook nebo Instagram, kde budou postupně doplňovány informace o všech připravovaných akcích. 

Doufáme, že se Vám rozhovor s paní ředitelkou líbil a získali jste nějaké tipy na zajímavé knihy! Do komentářů nám napište Vaše náměty na osoby, se kterými byste si rádi nějaký rozhovor u nás v KAFÁRNĚ přečetli! 😉

„Realita má vždycky navrch a iluze se vzdaluje, aniž si to člověk uvědomuje.“

(D. de Vigan)

Dovolil jsem si začít tímto citátem, který ve značné míře popisuje to, jak spisovatelka, o níž bych dneska rád napsal, píše. Jaký mám názor na tvorbu Delphine de Vigan jste si dost psali! Přeci jen, patří k nejvlivnějších současným francouzským autorkám. Tato autorka vás očaruje, nepustí a uchvátí…

Kdybyste se mě zeptali na mou nejoblíbenější současnou spisovatelku, bez jakéhokoliv váhání bych odpověděl, Delphine de Vigan. Poprvé jsem se s její tvorbou setkal před čtyřmi lety, kdy jsem četl její knihu Podle skutečného příběhu. Kniha mě dostala hned první stránkou a nemohl jsem se od ní odtrhnout… Pak přišly další její knihy – No a já, Pouta, Vděk. Její knihy mají sílu, osloví vás okamžitě po otevření a ukážou vám Francii tak, jak ji možná neznáte.

Když jsem četl její knihy, pokaždé jsem byl udiven stylem, jakým tato autorka píše! Je úsporný, přesto vám předá hodně. Nad jejími texty se zamyslíte, jste udiveni, často přemýšlíte, jak je toto vůbec možné napsat. Autorka si bere ve svých krátkých prózách na paškál nejrůznější problémy – ať už situaci mezi mladistvými (užívání alkoholu a záškoláctví) v knize Pouta, problémy stárnutí a ztrácení slov v knize Vděk nebo problémy mezilidských vztahů na pracovišti v knize Ani později, ani jinde.

S autorkou jsem se setkal loni na jaře v Paláci knih Luxor, kde pořádala autogramiádu a besedu. Vysoká, štíhlá žena, značně temperamentní a elegantní – to je Delfína. Trochu jsem se bál, jaká vlastně bude, ne že bych si zrovna představoval netaktní a sebestřednou autorku, to ne, přesto jsem si říkal, jaká vlastně bude.

Autorka na besedě vylíčila, jak probíhá její psaní, co vše pokládá za důležité a na co by si měli dát začínající autoři pozor. Sama považuje za přední si všímat maličkostí a každodenních situací. Jí samotné se to vyplatilo několikrát a díky těmto drobnostem vznikly příběhy jako No a já nebo Ani později, ani jinde.

Mou nejoblíbenější knihou od této autorky je samozřejmě Podle skutečného příběhu, kde autorka kloubí žánry thrilleru a jaké si „magické linky“. V příběhu se setkáváme s autorkou Delphine, která po dopsání své poslední knihy dostane blog a není schopna dále ve psaní pokračovat. Do života se jí dostává žena, v knize vystupující jako L. a ta jejím životem doslova zamává a Delphine se stává na její pomoci a kontaktu s ní závislá. Knihu může každý vnímat jinak, každý si z ní něco jiného odnese. Filmového zpracování se ujal známý režisér Roman Polanski, který však z příběhu vzal jen jistou část a natočil velmi povedený thriller (D'après une histoire vraie).

V roce 2019 vyšly v Česku autorce dvě knihy. Nakladatelství Odeon znovu vydalo knihu Ani později, ani jinde, kde se popisuje konflikt mezi nadřízeným a podřízenou v jedné rovině a život zdravotníka v té druhé. Kniha je zajímavá v tom, že ve své hlavní podstatě popisuje jen jeden den obou hlavních aktérů. Druhá vydaná kniha Vděk je druhým dílem ze zamýšlené trilogie příběhů, kde hlavním tématem jsou sociální problémy. V knize se setkáváme s ženou, která si nechává říkat Myška, bydlí v domově seniorů a trpí poruchou, kdy nedokáže věci správě popsat. Kniha čtenáři ukazuje, za co můžeme být vděční a co to slovo vděk vlastně je.

Pokud jste milovníky příběhů ze života, určitě si zamilujete knihu Noc nic nezadrží, kde autorka popisuje svůj vztah s matkou a do celého příběhu dává značnou dávku citu a naplno vyjadřuje své pocity a znechucení. Kniha si vyžádala velkou pozornost francouzských kritiků a dala by se považovat za jednu z autorčiných nejlepších…

A co vy? Setkali jste se někdy s tvorbou Delphine de Vigan? Pokud ano, jakou knihu jste četli? A co se vám na ní líbilo?

Jména, která se všem vryjí do paměti, silný příběh doplnění o humor, trable, ale také o problémy toho, jak prorazit v nelehké době. Malý život není jen kniha o čtyřech kamarádech, je to kniha o hodnotách, emocích a soucitu. „Kniha knih“ vám ukáže, co vše život může připravit… Malý život je víc, než se zdá na první pohled.

Seznamte se s DžejBím, Williemem, Judem a Malcolnem. Čtveřicí bývalých spolustudentů z vysoké školy v Massachusetts, jež se společně přestěhují do New Yorku, velkého města, kde chtějí prorazit. Jak už v herectví, malířství, umění nebo soudnictví. Osud jim ale cestu komplikuje, jak jen může – musí si začít vydělávat, aby se uživili, platit nájem a stěhovat se z místa na místo a potýkat se s vlastními démony.

Kniha zahrnuje celých třicet let jejich života. Jak stránky ubíhají, stárnete společně s hrdiny, prožíváte s nimi každodenní životy, až se stanou součástí i vašeho života. Kniha vám, kromě odrazu dnešní společnosti, ukáže, jak nelehké je se v dnešní době uživit a jak je dobré mít skvělé přátele, kteří vás podrží, když to vážně potřebujete. Naši čtveřici doplňují i další postavy, které míchají osudy našich hrdinů a jejich život dokážou obrátit naruby. Život totiž není lehký…

Bookbloggeři tuto knihu opěvují skoro všude, kde to jde. Vidíte ji na Facebooku, Instagramu a skoro u každé dobré kávy. Mě na tuto knihu přivedla reklama. Nebo spíše hromady fotky a dobrých komentářů na Instagramu. Říkal jsem si, že když se kniha líbí takové spoustě lidí, bude se líbit i mě a prostě WOW! Ještě nikdy se mi nestalo, že bych u knihy uronil slzu, protože prostě byla tak dobře napsaná. Není to jen kniha o přátelství, ale také o sexuální orientaci, duševním rozmaru a zkrátka o tom, co prožívá v životě většina lidí…

Autorka havajské národnosti Hanya Yanagihara si na románu o dnešním světě dala vážně záležet. Je vidět, že vše si promýšlela a že se snažila o to, co nejdůkladněji vylíčit každou hlavní postavu. Kdyby byl celý příběh jen o čtyřech postavách a nic víc, vlastně by to ani nevadilo. Ona dokázala vylíčit zranitelného člověka na 640 stranách zcela dokonale bez sebemenšího zaváhání. Nevím proč, ale tato kniha mi v sobě zanechala něco víc. Bylo to tak reálné, emocionální a troufalé, že jsem si říkal, jak dlouho na knize pracovala a co dala samotné autorce.

Nejvíc mi k srdci přirostla postava Judea, který se od první stránky (podle mě) choval záhadně a já stále čekal proč. Čekal jsem na každý zvrat, tajemné vyprávění, abych se dozvěděl něco víc o všech postavách. Kniha není v některých pasážích veselá, ale to je vlastně účel. Kdyby to byl doslova „slaďák“ s líbáním v každé kapitole, asi by to nebylo ono! Hanya vylíčila zkrátka život bez jakéhokoliv omezení, všechny nástrahy, emoce jsou velmi dobře vylíčené. Zkrátka dokonalost!

Bál jsem se. Při čtení této knihy jsem se vážně bál a to rozsahu. Počet stran byl pro mě hlavním problémem, proč jsem si říkal asi měsíc, jestli se mám do knihy vůbec pustit. Pak mě to ale nedalo a musel jsem si ji objednat na recenzi a prostě začíst číst. Je jasné, že kniha takového rozsahu nebude dokonalá na 100 %, občas mě nebavily nějaké pasáže, ale i tak jsem ji musel dočíst! Kniha je ukázkou všeho, co hýbe světem, a hlavně nám ukazuje jinou zemi, jiný příběh, jiné charaktery. Pro mě bylo očišťující si přečíst knihu, která není detektivka ani thriller, ale která žije svým vlastním, malým životem.

Hodnocení: 95 %

Hanya YANAGIHARA: Malý život (A Little Life, 2015)

Odeon (Světová knihovna), červenec 2017

Bernhard Schlink byl pro mě dosud neznámým autorem. Na jaře loňského roku vyšla jeho kniha Olga, která pojednává o vztahu muže a ženy na pomezí 20. století. S románem Předčítač má něco společného. Tato kniha také pojednává o vztahu muže (nebo respektivě chlapce) a ženy, na pozadí událostí po konci druhé světové války. Čím je ale Předčítač tak specifický?

Když mi bylo patnáct, dostal jsem žloutenku. Nemoc začala na podzim a skončila na jaře…

Předčítač (str. 7)

Na tuto krátkou novelku jsem se těšil hodně, protože jsem věděl, že to bude něco silného, dobrého a svěžího. Kniha nezklamala, skutečně se jedná o knihu, která vás zaujme, neurazí a vtáhne vás do děje od první do poslední stránky. Příběh začíná pár let po válce, kdy se mladému chlapci Michaelovi udělá špatně na ulici a později se zjistí, že byl nakažen žloutenkou. Na ulici mu pomůže žena, které jde po pár týdnech za tento čin poděkovat. Z poděkování se stává ale něco víc. Michael chodí svou zachránkyni Hannu Schmitzovou navštěvovat každý den, jejich vztah se prohlubuje, a i přes to, že je mladému studentovi teprve 15 let, jejich vztah je stále hlubší a hlubší.

Pár udržuje intimní poměr, ovšem mladý Michael tuší, že Hanna něco tají, že není něco v pořádku. Mladá žena ho i několikrát uhodí, protože dostane jakýsi záchvat. Vždy se mu ale omluví. Michael začne postupně Hanně předčítat – literární díla od známých klasiků. Postupně zjišťujeme, že naše hlavní hrdinka je negramotná a že předčítání je jediný způsob, jak se dozvědět víc o milované literatuře.

Láska našich hrdinů ale není věčná. Hanna uteče z města a v našem mladém hrdinovi to zanechává spousty otázek. Proč utekla? Zklamal ji? Nebyl dost dobrým přítelem? Nebo snad milencem?

Mladý Němec se nakonec dává na studium práv, a právě v tomto okamžiku se opět setkává s tajemnou Hannou. On jako pozorovatel soudního procesu během semináře, ona jako obžalovaná z válečných zločinů. Kdo je tedy vlastně Hanna Schmitzová? A můžeme ji vůbec soudit?

Předčítač je opravdu skvělá próza, kterou můžou číst všichni milovníci literatury napříč generacemi. Zprvu jsem si říkal, jestli kniha nebude těžká a nebudu se v ní ztrácet. Je ale psána příjemným jazykem, místy však na můj vkus až moc popisná. Příběh se jistým způsobem příjemně vyvíjí. Od milostného vztahu našeho páru, přes opětovné shledání v soudní síni až po vězeňský korespondenční vztah.

V příběhu najdeme mnohé; od hledání pravdy, přes lásku, bolest a utrpení. Nechybí ani zvrat na konci knihy, který mě dosti zasáhl a nepřál jsem si ho. To je ale život. Kniha není románem, kde by konec byl šťastný, a to je možná to, co knihu dělá o něco lepší.

V knize je také taktně a lehce vylíčena atmosféra poválečného Německa, vidíme zde i linku hrůz, které páchali Nacisti během druhé světové války. Vše je ale zasazeno do života Hanny a každý čtenář si musí udělat vlastní obrázek o tom, zda je Hanna vinna či ne.

Podle příběhu je natočen i film, který je podle recenzí lepší než samotná kniha. Viděli jste někdo tento film? Pokud ano, je skutečně o něco lepší než samotná novelka? 😊 Dejte mi vědět do komentářů!

Co na závěr říct… Pokud si chcete přečíst silný příběh z prostředí poválečné doby, je právě tento vhodným kandidátem, který nezklame a zaujme. Kdo má rád hodně popisné pasáže ze soudních síní v kombinaci s událostmi z minulosti, také si přijde na své.

A co vy? Chystáte se na čtení Schlinkova Předčítače? Pokud ano, dejte mi poté do komentářů vědět, jak se vám příběh líbil a jestli byste chtěli, aby byl detailnější a rozvinutější. Za mě by si klidně dalších 100 stran zasloužil. Zas na druhou stranu, v jednoduchosti je krása, ne?

Hodnocení: 85 %

Bernhard SCHLINK: Předčítač (Der Vorleser, 1995)

Odeon (Světová knihovna), prosinec 2019

Tento čas, kdy je už po Vánocích a Silvestru, vše se postupně uklidňuje a v kalendářích vidíme únor, považuji každý rok za úžasný. Vždy je totiž nejvyšší čas na bilancování uplynulého roku (ano, já toto dělám vždy začátkem února).

Za loňský rok jsem poctivě přečetl 42 knih. S těmi, které jsem jen prolistoval a nečetl do detailu, by to bylo něco okolo devadesátky.

Každý rok poctivě vybírám tu nejlepší desítku knih, co jsem přečetl a letos to bylo obzvláště náročné, protože nových knih bylo opravdu hodně a těch kvalitních, pěkná kupa. Jaké příběhy byli ty nejlepší a velmi je doporučuji? Tady jsou!

REKONSTRUKCE | Viktorie Hanišová

Tato kniha byla vážně dobrá, hodně dobrá a na to, že českou literaturu moc nečtu, mě kniha vtáhla do děje okamžitě! Od autorky jsem předtím nic nečetl, pouze jsem o ní slyšel a knihy jsem se trochu bál, přesto jsem se do ní, na doporučení Lucie Zelinkové, pustil. Krátké kapitoly, úsporný styl jak u popisu, tak i u vyprávění, který zaujme a nezklame. Dobře promyšlený příběh a nápad. Autorka si s příběhem hodně vyhrála a mně se opravdu líbil do posledního detailu. Pokud hledáte nějaké zajímavé čtení na víkend s detektivní zápletkou, rozhodně se podívejte po této knize, která stojí za přečtení a nedá vám spát.

VDĚK | Delphine de Vigan

Francouzská prozaička Delphine de Vigan je mou velmi oblíbenou autorkou a její Vděk mě jednoduše dostal. Každý rok čekám na nějakou novou knihu od ní, kterou si za jeden večer mohu přečíst. Její knihy jsou krátké, úsporné, zároveň však čtivé, poutavé a precizně napsané. Vděk nám ukazuje sílu stáří, poukazuje na to, čemu všemu bychom měli být vděční, a to vše prostřednictvím staré ženy jménem Myška. Příběh se odehrává v prostředí domova důchodců, má nostalgický podtón a jednoduše vás zaujme od první věty. Troufám si říct, že se jedná o nejsilnější knihu od této autorky!

JEDINÝ PŘÍBĚH | Julian Barnes

A u knih od Odeonu ještě chvilku zůstaneme. Přelom července a srpna jsem trávil s knihou Jediný příběh od skvělého britského spisovatele pana Barnese. Jeho příběhy mám velmi rád, a proto jsem s nadšením očekával, o čem vlastně bude jeho nejnovější kniha. Musím říct, že se jednalo o velmi povedenou novelku, která byla psána, mně dobře známým stylem noblesy a elegance. Autor dokáže napsat knihu téměř o všem. V této próze je hlavním tématem vztah mladého muže a starší ženy v 60. letech minulého století. Dobře je vykreslena společnost tehdejší Británie a nechybí ani „barnesovský kontrast“ dvou odlišných témat. Vřele doporučuji! 

OSVÍCENÍ | Stephen King

Na začátku roku jsem se dostal do kontaktu s knihami mistra hororů. Po přečtení povídky Kouzelná skříňka pro Gwandy jsem si přečetl jeho velmi známou knihu a tou je Osvícení. Tento příběh všichni znají hlavně díky jedinečnému filmu! Kniha je velmi povedená, propracovaná, u čtení se budete bát, budete stránky hltat jednu za druhou a budete chtít vědět, jak to vůbec dopadne. Odlišnosti od filmu jsou, a proto si knihu doporučuji přečíst i přes to, že jste film viděli. Alespoň můžete srovnat, co se vám bude líbit víc, ale za mě to dozajista byla kniha, která má něco do sebe!

HARRY POTTER A OHNIVÝ POHÁR | Joanne Rowling

Srpnový týden na Moravě byl super, přečetl jsem dva díly Harryho a vrátil jsem se tak do doby, kdy jsem byl ve čtvrté třídě a na těchto knihách byl doslova závislý. Harry Potter je už taková klasika, která podle mě, nesmí chybět v žádné knihovně! Čtvrtý díl už je takový temnější, hodně z něj se do filmu nedostalo a čtenář se díky čtivosti nemůže odtrhnout… Harry je zkrátka Harry! A myslím, že tento příběh nemusím nijak sáhodlouze představovat. 😉

OČISTA | Sofi Oksanen

Finskou literaturu na českém trhu moc nenajdete, ovšem díky Odeonu máte možnost, alespoň něco málo okusit! Tato finská autorka, která zaujme svým extravagantním stylem, mě svou první knihou nezaujala a já si říkal, zda se pouštět do nějaké další knihy od ní. Nakonec jsem si řekl, že nemám dát na první dojem a knihu Očista jsem si přečetl a byl jsem mile překvapen. V příběhu se setkáváme se starší Estonkou, která nám vypráví svůj příběh a u sebe doma nechá přespat ženu, která utekla od pasáka. Celý příběh ale není takový, jako se na první pohled zdá. Očista je zajímavá, čtivá a pečlivě promyšlená. Na zimní večery ideální!

TICHÉ ROKY | Alena Mornštajnová

Tato kniha zde nesmí chybět. Nejsem jediný, kdo asi očekával novou Alenu dnem i nocí a těšil se, co dalšího tato osobitá česká spisovatelka napíše! Tiché roky nás tentokrát zavádí do doby komunismu a popisují příběh jedné rodiny pomocí dívky, která žije v přítomnosti a díky vyprávění otce se vracíme do doby minulé. Autorka opět ukázala, že je paní spisovatelka a že napsat dobrý román jí nedělá problém! Pokud ještě váháte, zda do knihy jít, tak neváhejte! Nebudete litovat!

ANI POZDĚJI, ANI JINDE | Delphine de Vigan

Kniha od skvělé francouzské prozaičky ještě jednou! Na znovu vydání této knihy jsem se těšil, protože jsem ji nemohl nikde sehnat a anotace byla opravdu skvělá! Kniha o ženě, která díky svému rozhodnutí, že bude oponovat svému šéfovi, padá na kariérním žebříčku stále níž, nám ukazuje opět kousek z francouzské společnosti! Mathilda svou práci dělá dobře, ale ne vše se líbí jejímu šéfovi. To je jedna rovina příběhu. Ta druhá nám ukazuje muže, lékaře, ke kterému nebyl život vlídný. Jak se tyto příběhy spojí a bude mít vše šťastnou dohru?

FANTASTICKÁ ZVÍŘATA: GRINDELWALDOVY ZLOČINY | Joanne Rowling

Harryho Pottera miluje snad každý, od dětí po dospělé. Nová série od skvělé Joanne Rowling nás zavádí do 20. let minulého století a ukazuje nám kouzelnický svět z trochu jiné stránky, než jsme zvyklý. V druhém díle této série sice navštívíme Bradavice, setkáme se s Brumbálem a Nagini, ovšem vše vidíme jinak a ve světě plného čar a kouzel se setkáváme také s těmi fantastickými zvířaty… Joanne si s příběhem vážně vyhrála a vznikla tak kniha (resp. scénář), který si zaslouží vaši pozornost… Už jen díky té úžasné grafické stránce!

NA CHESILSKÉ PLÁŽI | Ian McEwan

Kniha, kterou jsem přečetl hned dvakrát během minulého roku. Jednou na začátku roku, kdy jsem byl zcela unesený tématem knihy, podruhé, když jsem zhlédl film. Silný příběh, silné pouto, ovšem hloubka, která je patrná už od první stránky této knihy. Trochu jsem se děje bál, protože anotace vám řekne, že se vše odehrává během jednoho dne, ve finále jste ale nadšeni nad tím, co autor dokázal vylíčit a nad čím se pozastavuje. Knihu si musíte jednoduše přečíst, jinak nepochopíte! Kdo četl, jak se vám Chesilská pláž líbila?

Tak toto byla má desítka TOP knih roku 2019! Jaká je ta vaše? Napište do komentářů!