Valentine de Lestrange se nám v příběhu představuje jako žena, která miluje věci. Nechce za ně ale utrácet peníze, a tak je jednoduše krade; miluje to vzrušení, když popadne jakoukoli maličkost, strčí si ji do kapsy nebo kabelky a v poklidu z prodejny odejde. Kleptomanie ji provází od mala, její matka i babička touto nemocí taktéž trpěly a ona ji zdědila. Miluje to vzrušení z toho, když ji mohou chytit a ví, že kdyby k tomu došlo, měla by velký problém. 

Její manžel, francouzský ministr financí, o jejím problému neví (alespoň ona v to doufá) a nechce na tom nic měnit. Krade maličkosti, ale i velké věci, jako například kufr na jednom letišti. Její manžel, v knize často zmiňován pod zkratkou PAB, ji nechává dlouhé dny doma samotnou; sám má hodně práce a tráví se svou ženou jen romantické večery nebo ji bere na oficiální recepce. 

Valentine o kleptomanii mluví jako o touze nebo závislosti. Na začátku příběhu nám představuje svou rodinu, kde se také dozvídáme, jak tato choroba v jejich rodině započala. Nicméně situace se změní, když jednoho dne dorazí obsílka; Valentine je předvolaná na polici díky incidentu na čerpací stanici. Ona si však neuvědomuje, co ukradla. Tyčinku? Pití? Nebo si snad dovolila odjet bez zaplacení benzínu? V této věci kontaktuje svého dobrého přítele a zároveň právníka, který ji má z této nepříjemné situace pomoci. 

Sama ale o pár dní později zjistí, že věci se mají úplně jinak, na nemoc začne pohlížet zcela jiným způsobem a sama od sebe vyhledá také odbornou pomoc. Chce s kleptomanií pracovat, zbavit se jí a ukázat svému manželovi, že je úplně zdravá. Její život nabírá zcela jiný směr poté, co odcizí peněženku a najde v ní zcela šokující informace. Valentine se cítí zraněná, ponížená a poprvé si přizná, že je vážně NEMOCNÁ! 

Francouzská autorka Florence Noiville napsala zcela otevřený příběh o něčem, co tu ještě nebylo. Ústřední téma její novelky je kleptomanie a ona toto téma zasadila do života politické smetánky, což dává knize zcela nový a dynamický rozměr! Zpověď kleptomanky je tou knihou, kterou si zamilujete a která Vás bude nutit nad problémem přemýšlet. Na příběhu se mi líbilo, že se autorka pustila i do hlubšího sledování kleptomanie a nabídla čtenáři i pár odborných textů, kde je tato nemoc vylíčena. Navíc, vše je zasazeno do krásného prostředí Paříže a politických kruhů. 

Jazyk této knihy je svižný, díky krátkým oddílům se kniha čte velmi dobře a čtenář musí hltat jednotlivé stránky, aby věděl, jak bude celý příběh Valentine de Lestrange pokračovat. V knize je skvělá gradace; hlavně ta na policejní stanici, kdy stále netušíme, z čeho je protagonistka obžalovaná a čeho tak závažného se dopustila. Nakonec se nad celým tímto příběhem musíme pousmát! 

Osobně miluji současnou francouzskou prózu! Florence Noiville se u mě zapsala jako velmi dobrá autorka a doufám, že se brzy dočkáme nějaké nové knihy. Nebál bych se její dílo přiřadit k mé oblíbené prozaičce Delphine de Vigan. Na knize se mi líbilo, jak autorka volí slova, jak s tímto nelehkým tématem pracuje a postupně ho rozvádí a čtenáři se tak do ruky nedostává jen kniha, ale v jisté míře, i ucelená mini-studie problému kleptomanie. Velice mě zaujaly i počty, kolik lidí na světě tímto problémem trpí a jak se s ním vypořádávají.

Novou Odeonku hodnotím kladně; nemohu říct, že by něco kazilo dojem nebo že by mě něco špatného upoutalo. Příběh jsem si pomalu vychutnával, sám jsem si informace o této nemoci vyhledával, abych všemu lépe porozuměl! Ideální vánoční dárek pro všechny, kdo hledají něco netradičního ke čtení! 

#spolupraceOdeon