„Realita má vždycky navrch a iluze se vzdaluje, aniž si to člověk uvědomuje.“

(D. de Vigan)

Dovolil jsem si začít tímto citátem, který ve značné míře popisuje to, jak spisovatelka, o níž bych dneska rád napsal, píše. Jaký mám názor na tvorbu Delphine de Vigan jste si dost psali! Přeci jen, patří k nejvlivnějších současným francouzským autorkám. Tato autorka vás očaruje, nepustí a uchvátí…

Kdybyste se mě zeptali na mou nejoblíbenější současnou spisovatelku, bez jakéhokoliv váhání bych odpověděl, Delphine de Vigan. Poprvé jsem se s její tvorbou setkal před čtyřmi lety, kdy jsem četl její knihu Podle skutečného příběhu. Kniha mě dostala hned první stránkou a nemohl jsem se od ní odtrhnout… Pak přišly další její knihy – No a já, Pouta, Vděk. Její knihy mají sílu, osloví vás okamžitě po otevření a ukážou vám Francii tak, jak ji možná neznáte.

Když jsem četl její knihy, pokaždé jsem byl udiven stylem, jakým tato autorka píše! Je úsporný, přesto vám předá hodně. Nad jejími texty se zamyslíte, jste udiveni, často přemýšlíte, jak je toto vůbec možné napsat. Autorka si bere ve svých krátkých prózách na paškál nejrůznější problémy – ať už situaci mezi mladistvými (užívání alkoholu a záškoláctví) v knize Pouta, problémy stárnutí a ztrácení slov v knize Vděk nebo problémy mezilidských vztahů na pracovišti v knize Ani později, ani jinde.

S autorkou jsem se setkal loni na jaře v Paláci knih Luxor, kde pořádala autogramiádu a besedu. Vysoká, štíhlá žena, značně temperamentní a elegantní – to je Delfína. Trochu jsem se bál, jaká vlastně bude, ne že bych si zrovna představoval netaktní a sebestřednou autorku, to ne, přesto jsem si říkal, jaká vlastně bude.

Autorka na besedě vylíčila, jak probíhá její psaní, co vše pokládá za důležité a na co by si měli dát začínající autoři pozor. Sama považuje za přední si všímat maličkostí a každodenních situací. Jí samotné se to vyplatilo několikrát a díky těmto drobnostem vznikly příběhy jako No a já nebo Ani později, ani jinde.

Mou nejoblíbenější knihou od této autorky je samozřejmě Podle skutečného příběhu, kde autorka kloubí žánry thrilleru a jaké si „magické linky“. V příběhu se setkáváme s autorkou Delphine, která po dopsání své poslední knihy dostane blog a není schopna dále ve psaní pokračovat. Do života se jí dostává žena, v knize vystupující jako L. a ta jejím životem doslova zamává a Delphine se stává na její pomoci a kontaktu s ní závislá. Knihu může každý vnímat jinak, každý si z ní něco jiného odnese. Filmového zpracování se ujal známý režisér Roman Polanski, který však z příběhu vzal jen jistou část a natočil velmi povedený thriller (D'après une histoire vraie).

V roce 2019 vyšly v Česku autorce dvě knihy. Nakladatelství Odeon znovu vydalo knihu Ani později, ani jinde, kde se popisuje konflikt mezi nadřízeným a podřízenou v jedné rovině a život zdravotníka v té druhé. Kniha je zajímavá v tom, že ve své hlavní podstatě popisuje jen jeden den obou hlavních aktérů. Druhá vydaná kniha Vděk je druhým dílem ze zamýšlené trilogie příběhů, kde hlavním tématem jsou sociální problémy. V knize se setkáváme s ženou, která si nechává říkat Myška, bydlí v domově seniorů a trpí poruchou, kdy nedokáže věci správě popsat. Kniha čtenáři ukazuje, za co můžeme být vděční a co to slovo vděk vlastně je.

Pokud jste milovníky příběhů ze života, určitě si zamilujete knihu Noc nic nezadrží, kde autorka popisuje svůj vztah s matkou a do celého příběhu dává značnou dávku citu a naplno vyjadřuje své pocity a znechucení. Kniha si vyžádala velkou pozornost francouzských kritiků a dala by se považovat za jednu z autorčiných nejlepších…

A co vy? Setkali jste se někdy s tvorbou Delphine de Vigan? Pokud ano, jakou knihu jste četli? A co se vám na ní líbilo?