Vděk. Kniha, na kterou jsem se těšil skoro celý tento rok! O tom, že bude letos vycházet jsem se dozvěděl na autogramiádě autorky Delphine de Vigan, ženy, která je opravdu šarmantní a úžasná, zkrátka Francouzka! „Delfína“ je moje opravdu oblíbená autorka, od které jsem přečetl čtyři knihy a styl jakým píše zkrátka nezklame.

Kniha Vděk zcela volně navazuje na knihu Pouta a opět se zde řeší sociální problémy; v této knize konkrétně stáří a vděčnost. Pouta, která byla surovější popisovaly situaci chlapce a osudy na jedné francouzské škole. Tato novelka nás ovšem zavádí úplně někam jinam, do domova důchodců, kde se setkáváme s ženou jménem Miška…

Miška, jak zjišťujeme hned na začátku příběhu, má problém s řečí. Ztrácí slova, nemůže věci správně pojmenovat a přestává být samostatná. A tak se, díky své přítelkyni a sousedce Marie, dostává do domova důchodců a každý týden k ní dochází šarmantní logoped Jérôme, který má komplikovaný vztah s otcem a Miška ho zcela očaruje.

Marie, která v knize vystupuje skoro jako dcera naší hlavní hrdinky, neměla také zrovna růžový život. A teď se snaží Mišce vynahradit to, co ona dělala pro ni. Ona totiž nikdy neměla děti, nemá vnoučata a jediný, kdo ji na světě zbyl je právě Marie; žena, na kterou nedá dopustit.

V knize se opět, jak jsme u stylu psaní de Vigan zvyklí, proplétají osudy lidí, problémy v mezilidských vztazích, avšak hlavní místo v této novelce zaujímá stáří a vypořádávání se s ním. Na autorce miluji jednu věc a to jazyk, kterým píše; velmi úsporný, a přesto dokáže vyjádřit hodně pocitů, emocí a hlavně informací.

Je to silný a melancholický příběh, jež ukazuje, jak nelehké je stárnutí, jaké překážky sebou přináší a co vše se může starým lidem honit v hlavě. V knize se párkrát vyskytne rovina, která dokonale vystihuje pocity Mišky. Pasáže se „zlou ředitelkou“ odházejí stejně rychle a nečekaně, jako přicházejí…

Tato kniha je plná myšlenek, plná pocitů a ukazuje, za co všechno máme a můžeme být vděční, a právě to slovo vděk je druhým tématem, kterému se Delphine věnuje; sami si položte otázku, co je to vděčnost a za co a komu máme být vděční…

Jediné malé mínus je to, že autorka píše tak tenké knihy, protože máte tendenci číst stále víc a víc a najednou jste na konci. „Delfínu“ si zkrátka zamilujete!

Hodnocení: 95 %

Delphine de VIGAN: Vděk (Les Gratitudes, 2019)

Odeon (Světová knihovna), říjen 2019