Bernhard Schlink byl pro mě dosud neznámým autorem. Na jaře loňského roku vyšla jeho kniha Olga, která pojednává o vztahu muže a ženy na pomezí 20. století. S románem Předčítač má něco společného. Tato kniha také pojednává o vztahu muže (nebo respektivě chlapce) a ženy, na pozadí událostí po konci druhé světové války. Čím je ale Předčítač tak specifický?

Když mi bylo patnáct, dostal jsem žloutenku. Nemoc začala na podzim a skončila na jaře…

Předčítač (str. 7)

Na tuto krátkou novelku jsem se těšil hodně, protože jsem věděl, že to bude něco silného, dobrého a svěžího. Kniha nezklamala, skutečně se jedná o knihu, která vás zaujme, neurazí a vtáhne vás do děje od první do poslední stránky. Příběh začíná pár let po válce, kdy se mladému chlapci Michaelovi udělá špatně na ulici a později se zjistí, že byl nakažen žloutenkou. Na ulici mu pomůže žena, které jde po pár týdnech za tento čin poděkovat. Z poděkování se stává ale něco víc. Michael chodí svou zachránkyni Hannu Schmitzovou navštěvovat každý den, jejich vztah se prohlubuje, a i přes to, že je mladému studentovi teprve 15 let, jejich vztah je stále hlubší a hlubší.

Pár udržuje intimní poměr, ovšem mladý Michael tuší, že Hanna něco tají, že není něco v pořádku. Mladá žena ho i několikrát uhodí, protože dostane jakýsi záchvat. Vždy se mu ale omluví. Michael začne postupně Hanně předčítat – literární díla od známých klasiků. Postupně zjišťujeme, že naše hlavní hrdinka je negramotná a že předčítání je jediný způsob, jak se dozvědět víc o milované literatuře.

Láska našich hrdinů ale není věčná. Hanna uteče z města a v našem mladém hrdinovi to zanechává spousty otázek. Proč utekla? Zklamal ji? Nebyl dost dobrým přítelem? Nebo snad milencem?

Mladý Němec se nakonec dává na studium práv, a právě v tomto okamžiku se opět setkává s tajemnou Hannou. On jako pozorovatel soudního procesu během semináře, ona jako obžalovaná z válečných zločinů. Kdo je tedy vlastně Hanna Schmitzová? A můžeme ji vůbec soudit?

Předčítač je opravdu skvělá próza, kterou můžou číst všichni milovníci literatury napříč generacemi. Zprvu jsem si říkal, jestli kniha nebude těžká a nebudu se v ní ztrácet. Je ale psána příjemným jazykem, místy však na můj vkus až moc popisná. Příběh se jistým způsobem příjemně vyvíjí. Od milostného vztahu našeho páru, přes opětovné shledání v soudní síni až po vězeňský korespondenční vztah.

V příběhu najdeme mnohé; od hledání pravdy, přes lásku, bolest a utrpení. Nechybí ani zvrat na konci knihy, který mě dosti zasáhl a nepřál jsem si ho. To je ale život. Kniha není románem, kde by konec byl šťastný, a to je možná to, co knihu dělá o něco lepší.

V knize je také taktně a lehce vylíčena atmosféra poválečného Německa, vidíme zde i linku hrůz, které páchali Nacisti během druhé světové války. Vše je ale zasazeno do života Hanny a každý čtenář si musí udělat vlastní obrázek o tom, zda je Hanna vinna či ne.

Podle příběhu je natočen i film, který je podle recenzí lepší než samotná kniha. Viděli jste někdo tento film? Pokud ano, je skutečně o něco lepší než samotná novelka? 😊 Dejte mi vědět do komentářů!

Co na závěr říct… Pokud si chcete přečíst silný příběh z prostředí poválečné doby, je právě tento vhodným kandidátem, který nezklame a zaujme. Kdo má rád hodně popisné pasáže ze soudních síní v kombinaci s událostmi z minulosti, také si přijde na své.

A co vy? Chystáte se na čtení Schlinkova Předčítače? Pokud ano, dejte mi poté do komentářů vědět, jak se vám příběh líbil a jestli byste chtěli, aby byl detailnější a rozvinutější. Za mě by si klidně dalších 100 stran zasloužil. Zas na druhou stranu, v jednoduchosti je krása, ne?

Hodnocení: 85 %

Bernhard SCHLINK: Předčítač (Der Vorleser, 1995)

Odeon (Světová knihovna), prosinec 2019