„O návratech domů“. Takto zní podtitul knihy Veselí, která pojednává o Elišce navracející se do rodného města. Nechává za sebou život ve velkoměstě, celou svou minulost a jede zpět; zpět k rodičům do rodného Veselí. Ovšem, udělá dobře, když se vrátí zpět na začátek?

Už od první stránky vidíme, že třiatřicetiletá Eliška nemá zrovna šťastný život. Opustil ji již několikátý přítel, z práce odešla kvůli šéfovi, který jí řekl, že nikdy ničeho nedosáhne a ona sama se snaží se vším vyrovnat. Proto nasedá do vlaku, pozoruje krajinu, která pomalu plyne a sama putuje zpět. Zpět do rodného domu, kde na ni čeká jeden šok za druhým. Ale ona to musí zvládnout, musí se smířit s tím, že její život asi šťastný nikdy nebude.

Na Elišku čeká na nádraží ve Veselí máma – žena od rány, která se snaží svou dceru zapojit do dění ve městě. Eliška se dozvídá, že vztah její mámy a táty už není takový, jako býval. Žijí sice v jednom domě, ale jejich vztah je u konce. Ona se tento fakt snaží přecházet a zařizuje si obchůdek s rybářskými potřebami pro obyvatele městečka. Jenže uživit se je těžké a Eliška tak zprvu prodává ponožky. Seznamuje se s hovnocucařem Standou a začíná již několikátý románek. Navštěvuje kurzy vaření a chodí na cvičení maminek s dětmi.

Eliška má také svou minulost. Před odjezdem do velkoměsta, byla zamilována do mladíka, kterého musela opustit, ale najdou si k sobě opět cestu? Bude Eliška schopna se usadit v rodném Veselí nebo si uvědomí, že takovýto život v kristových létech žít nechce? Bude její obchůdek vzkvétat nebo půjde ke dnu? Mnoho otázek odkryje právě Eliščin příběh.

Od první stránky jsem si čtení knihy užíval. Postavy v knize jsou velmi dobře popsány a líčení celého příběhu je velmi realistické. Na knize se mi líbí, že spisovatelka použila do knihy nářečí a kniha tak má zcela jiný ráz. Postavy v knize jsou velmi propracované, celý příběh je dobrý, ale mohl by být ještě třeba o kapku lepší….

V knize nechybí vtip, vtipné scény, které krásně dokreslují celou knihu. Hádky matka-dcera, cvičení maminek s dětmi, nebo kurzy vaření, popřípadě zábavné pasáže z rybářského obchůdku vás určitě rozesmějí. Na příběhu se mi líbí, že v něm nenalezneme jen jednu linku, ale Eliška líčí i osudy svých rodičů, přátel a přítomnost se prolíná i s minulostí a my zjišťujeme, jaký život Eliška vedla, jací byli její bývalí nebo co ji vedlo přesně k tomu, aby se otočila a vrátila se domů.

V příběhu mě nejvíce bavila postava Standy a matky Elišky, kteří byli v knize asi nejvtipnější a jejich hlášky a myšlenkové pochody jsem si i zapisoval, protože to stojí za to! Na konci knihy jsem měl zvláštní pocity, protože to vše tak nějak končilo a já stále nevím, co si o celé knize mám myslet. V některých částech byla dobrá, někdy to bohužel vázlo, jak se říká…

Veselí je bezesporu nejočekávanější knihou tohoto roku, já sám jsem se na ni těšil, protože předchozí autorčina kniha Osm, byla skvělá a byl jsem zvědav, jestli tento příběh bude stejně tak dobrý. Nakonec mě kniha překvapila. Sice mě v některých částech nudila, protože se opakují scény, kdy Eliška s někým spí, někam jede a trápí se. Jsem rád, že se v knize objevuje moravské nářečí, které knihu ozvláštňuje a dělá ji tím, čím je.

Radka Třeštíková je jistě jedna z nejlepších současných českých autorek. Její knihy jsou vždy kapku osobní, kapku monotematické, ale vždy skvělé. Sama přiznala, že Veselí je inspirováno tak trochu jejím životem a já bych se i vsadil, že Eliška je trochu právě ona. Při čtení se určitě zasmějete, ponaučíte se a možná se i pozastavíte. Knihu hodnotím kladně, protože se mi líbila, byla originální a svěží.

Hodnocení: 85 %

Radka Třeštíková: Veselí

Motto, 2018