Vladěna. Žena, která má zvláštní matku, dceru s lupenkou a muže, respektive bývalého manžela, který ji opustil kvůli jiné. Sama se rozhodne k útěku, pryč od všech problémů a starostí. Po skoku z okna sedá do auta a ujíždí, neví kam, neví, co bude dělat. Až o několik stovek kilometrů dál zjistí, že jede v autě na elektřinu, že může být pokutována i za malou rychlost a že nic není tak snadné. Na to je ale zvyklá. 

Příběh se povětšinou věnuje spanilé cestě hlavní hrdinky a jejím příhodám. Sem tam se dozvídáme i něco z minulosti; že manželství s Josefem nebylo lehké, co vše způsobovala dceřina lupenka a proč má protagonistka takový zvláštní vztah s matkou. Mimochodem, scénky s matkou byly opravdu velmi povedené a často mi tekly slzy smíchem… V příběhu se často objevuje segedín, milenky a deprese, zvláštní kombinace, která knize dodává na efektu. 

Postupně projíždíme různými státy; někdy pomalu a někdy rychle. Spolu s Vladěnou potkáváme různé tipy lidí – mladé hochy, starce, ale i skvěle vyhlížející muže. Vladěna mužů využívá, často u nich na jednu noc usne, ráno se s nimi rozloučí a spokojená, ve svém elektromobilu, odjede zase o kousek dál. Poznáváme, že naše hlavní hrdinka má problém a ona sama zjišťuje, že ne všechno se musí točit okolo ní. 

Velmi se mi líbilo, jakým stylem je tato krátká novela napsána. Prolínání přítomnosti a minulosti vybrousila Radka Třeštíková do posledního detailu. V příběhu se hlavní linka ladně prolíná se vzpomínkami, ať už na Vlaďky porod, hádky s manželem a matkou nebo schůzkami s milenkami Josefa. Nakonec zjišťujeme, že v celém příběhu hraje možná hlavní roli i drobná paranoia a celková roztěkanost Vladěny. 

V příběhu se najde několik vtipných situací, které příběh krásně dotváří; spanilé jízdy autem po zahraničí, přespávání v autě, na hotelu nebo neustálené vaření segedínu, který hlavní hrdinka k smrti nesnáší. Vladěna člověku přiroste k srdci. Někdy mě strašně rozčilovala svých chováním, svou paranoiou a tím, že se v příběhu asi čtyřikrát vyspala s cizími muži. Přesto byla na jednu stranu sympatická a zábavná. 

Radce Třeštíkové se po úspěšných Bábovkách, kriminálním Osm a výborném Veselí, povedlo napsat něco nového, co v Čechách ještě nebylo. Příběhu jsem se ze začátku bál a říkal jsem si, o čem vlastně kniha bude. Ze samotné anotace se toho moc nedozvíte, a to je možná dobře… Nevíte, co bude následovat, kam se bude děj ubírat a o tom to vlastně je. Vlaďka také neví, kam pojede a co bude dělat. 

Cesta ve finále pomůže starší Vladěně se od všeho odpoutat. Vidíme ale, že její život nebyl jednoduchý, že několikrát potratila a možná na tom nese část viny její manžel, který se k ní vždy nechoval fér. Vlaďka si postupně uvědomuje, že nebyla dokonalou matkou, ale sama má vztah se svou matkou takový, jaký je. V příběhu vidíme shodu v tom, jaký ona měla partnerský život a jaký vztah s mužem měla její sebekritická máma. 

Celkově novou novelku osvědčené autorky Radky Třeštíkové hodnotím kladně. Příběh mě bavil od první věty až do konce. Někdy mi přišel až moc popisný, místy jsem se v ději díky mírné překombinovanosti ztrácel a musel jsem tápat v tom, kde se zrovna v ději vzala tato postava. Celá kniha měla skvělou délku a podle mě v ní nic nechybělo; měla spád, gradaci, rychlost a takové to příjemné ladění (místy smutné, místy radostné). Hlavní hrdinka mě bavila, byla to zajímavá sonda do psychiky jedné starší ženy, která si myslí, že život pro ní skončil, když ji opustil manžel. Je tomu ale vážně tak? 

Pokud uvažujete nad novou knihou Foukneš do pěny, určitě se po ní podívejte; je dobrá, pobaví vás a zaujme! Já ji přečetl za dva dny a klidně bych si ji dal znovu! Radka prostě nezklame…