Malý život je opravu tou knihou, která se Vám ve velkém zaryje do srdíčka a bude se tam dlouho držet. Po dlouhé době jsem četl příběh, u kterého mi ukápla i slza a neustále jsem nad osudy protagonistů musel přemýšlet. 

Seznamte se s DžejBím, Williemem, Judem a Malcolnem. Čtveřicí bývalých spolustudentů z vysoké školy v Massachusetts, jež se společně přestěhují do New Yorku, velkého města, kde chtějí prorazit. Jak už v herectví, malířství, umění nebo soudnictví. Osud jim ale cestu komplikuje, jak jen může – musí si začít vydělávat, aby se uživili, platit nájem a stěhovat se z místa na místo a potýkat se s vlastními démony.

Kniha zahrnuje celých třicet let jejich života. Jak stránky ubíhají, stárnete společně s hrdiny, prožíváte s nimi každodenní životy, až se stanou součástí i vašeho života. Kniha vám, kromě odrazu dnešní společnosti, ukáže, jak nelehké je se v dnešní době uživit a jak je dobré mít skvělé přátele, kteří vás podrží, když to vážně potřebujete. Naši čtveřici doplňují i další postavy, které míchají osudy těchto hrdinů a jejich život dokážou obrátit naruby. Život totiž není lehký…

Nejvíc mi k srdci přirostla postava Judea, který se od první stránky (podle mě) choval záhadně a já stále čekal proč. Čekal jsem na každý zvrat, tajemné vyprávění, abych se dozvěděl něco víc o všech postavách. Kniha není v některých pasážích veselá, ale to je vlastně účel. Kdyby to byl doslova „slaďák“ s líbáním v každé kapitole, asi by to nebylo ono! Hanya vylíčila zkrátka život bez jakéhokoliv omezení, všechny nástrahy, emoce jsou velmi dobře vylíčené. Zkrátka dokonalost!

Bál jsem se. Při čtení této knihy jsem se vážně bál a to rozsahu, jelikož je kniha opravdu dlouhá a má cca 800 stran. Počet stran byl pro mě hlavním problémem, proč jsem si říkal asi měsíc, jestli se mám do knihy vůbec pustit. Pak mi to ale nedalo a musel jsem si ji objednat na recenzi a prostě začíst číst. Je jasné, že kniha takového rozsahu nebude dokonalá na 100 %, občas mě nebavily nějaké pasáže, ale i tak jsem ji musel dočíst! Kniha je ukázkou všeho, co hýbe světem, a hlavně nám ukazuje jinou zemi, jiný příběh, jiné charaktery. Pro mě bylo očišťující si přečíst knihu, která není detektivka ani thriller, ale která žije svým vlastním, malým životem.

Knihy z prostředí válek moc nečtu, ale u této prózy jsem udělal výjimku a jsem za to rád. Velmi silná kniha z prostředí bývalého sovětského svazu si přitáhla mou pozornost od první stránky. 

Jmenuji se Maryte – věta, kterou se šestiletá Renata naučí litevsky a opakuje ji jako zaříkadlo proti všemu zlému. Pochází totiž z městečka ve Východním Prusku, z dnešní Kaliningradské oblasti, a má tu smůlu, že je Němka. Krátce po válce ji dějiny odvanou do cizí země, kde dostane nové jméno a s ním novou identitu a naději na nový život.

Na celém příběhu se mi líbil ten jazyk, který autor používá. Jedná se o silný prostředek, kterým nám litevský autor sděluje události a myšlenkové pochody postav. Knihu jsem zprvu odkládal a vůbec nevím proč, jelikož jsem ji v závěru měl přečtenou za jediný den a její poselství mi utkvělo v paměti a ještě dlouho tam zůstane. Soucítil jsem s hlavními hrdiny, s otevřenou pusou jsem sledoval výjevy a kruté zacházení se ženami po konci druhé světové války a říkal jsem si, jak pro ně musela být ta doba temná a děsivá. 

Celý příběh má něco málo okolo dvou set stran a je to neskutečně silný příběh; vidíme v něm sexuální zneužívání, hladomor, střílení do lidí a v neposlední řadě také zvrhlost některých hrdinů. V příběhu se také setkáváme s vlčími dětmi, o kterých tato kniha pojednává a také s dívkou Maryte, která nám dává odvahu číst příběh dál. Na osudech jednotlivých členů Eviny rodiny autor ukazuje, jaké pochmurné možnosti k dalšímu životu se etnickým Němcům ve Východním Prusku po skončení války naskytly.

Příběh se mi četl velice dobře a doporučuji jej každému, kdo se zajímá o poválečnou historii a chtěl by si přečíst opět něco jiného, co tu ještě zdaleka nebylo. 

Z počátku jsem si myslel, že si opět přečtu nějakou dobrou detektivku, která mě na dlouhé hodiny k sobě připoutá. Spletl jsem se. Kniha je o něčem jiném a název může klamat, přesto jsem se u čtení této knihy bavil a velmi mě zaujala. 

V příběhu se setkáváme se ženou, která se jmenuje Lotos Liová. Ona sama nemá ráda čínský systém, bouří se proti němu a ráda by žila jinak. Její příběh se začne odvíjet zcela nevinně, nakonec se ale dostane do sfér vyšší politiky. 

Na začátku příběhu dojde naše protagonistka ke zjištění, že je podruhé těhotná. Sama přijde s nápadem, že se s manželem rozvede a po narození dítěte se k sobě opět vrátí. Druhé dítě by totiž znamenalo složité opletačky se zákonem. Její manžel souhlasí, ale jak se vše změní poté, co Lotos zjistí, že se její manžel oženil s jinou ženou? Lotos se snaží, aby byl její rozvod zneplatněn, ale také se snaží svého manžela zabít. Ovšem, oboje selže. Lotos se tak snaží najít pomoc jinde, a tak začíná kolotoč velmi humorných případů, se kterými se žena ve středních letech snaží vyrovnat.

Čtení této novely jsem si velmi užíval. Autor ve své knize zachází do nejmenších detailů čínské politické scény a čtenáři se tak do rukou dostává kniha, která tyto každodenní čínské peripetie paroduje. Ke knize ale musí každý přistupovat individuálně, a ne každému tento styl sedne. Já sám jsem se opravdu těšil na pořádnou detektivku, a nakonec se z knihy vyklubala dobrá sociální próza z této komunistické země. 

Tuto knihu jsem přečetl za jediný den a opravdu se mi líbila. Jsou zde situace, nad kterými se člověk pozastaví, pousměje a ohromně se pobaví. Je to ten typ knihy, který reflektuje současnou scénu, člověku se zase poodkrývá jiný pohled na věc a vše je zaobaleno v humorném příběhu. 

Jedna kniha byla opravdovým restem ze začátku léta. Knihu jsem si objednal na recenzi, protože mi přišla jako hit, který bych si měl přečíst. Nakonec jsem se do ní ale začetl až na třetí pokus, což asi bylo mým vkusem. No, co se dá dělat. 

Kniha od tohoto norského spisovatele se mi z počátku líbila; autor používal barvitý popis, jazyk a celkově se mi jeho náhled na svět líbil. Pak ale přišel zlom, který nedokážu vysvětlit a knihu jsem musel odložit. Příběh na mě byl místy depresivní a nebylo to zrovna to „pravé ořechové“, co se mi chtělo číst. Během karantény jsem se ale do knihy opět položil a za dva dny jsem ji měl přečtenou! 

Příběh nás zavádí do života muže, který je psychicky rozložen; žena od něj odešla, jeho život se změnil a on bojuje o své tři dcerky, které jsou ale na straně matky. On sám se potlouká životem a snaží se ho od začátku změnit. Své dny často tráví u skleničky v baru, což je možná to jediné, co ho udržuje v nějaké náladě. Autor si opět dal za úkol napsat prózu o mezilidských vztazích a ve finále se mu to i povedlo. Spisovatel Arvid, jenž nás provází celým příběhem, se topí v porozvodovém stavu, přes den se vyhýbá lidem, večer nemůže vydržet v poloprázdné posteli a tichém bytě a tráví čas v autě. 

Náš hlavní hrdina se ve svých vzpomínkách vrací i k jeho nešťastnému životu; smrti rodičů a sourozenců. Kniha ukazuje čtenáři jiný pohled na svět, pohladí po duši, kterou zároveň i rozdrásá a čtenář bude neustále přemýšlet, zda je jeho život v pořádku. U čtení jsem se bavil, zároveň jsem ale autora nebo spíše hlavního hrdinu proklínal. Muži v mé situaci jsou silným příběhem, který ale musíte pochopit, který Vám musí sednout a na první dobrou Vás musí vtáhnout do děje. Na depresivní podzimní období je to novelka jako dělaná…