Od spisovatelky Aleny Mornštajnové jsme zvyklí na knihy, které jsou vždy precisně historicky podložené a sama autorka se netají tím, že často dělá rešerše a vše si dobře ověřuje. Kniha Listopád, která letos vyšla, je ale jiná než ostatní její knihy. Dostáváme se do fiktivního světa, kde byla Sametová revoluce tvrdě potlačena a komunismus u nás i nadále setrvává a vše řídí. V příběhu sledujeme osud Marie Hejné, která chtěla změnu, demonstrovala při revoluci a později na to tvrdě doplatila. Po nevydařené revoluci byla společně se svým manželem zatknuta a postavena před soud, který ji poslal do vězení za rozvracení republiky. Čeho se ale tato žena dopustila? Chtěla jen žít svobodně. Armáda a lidové milice ovšem celou revoluci 26. listopadu 1989 potlačili a mnoho osob bylo zatčeno. 

Marie Hejná vždy toužila potom, aby mohla žít svobodně, a proto se jako ostatní podílela na demonstracích. To ale nevěděla, jak vše dopadne. Sama je zatčena, její manžel je neznámo kde a její děti jsou v bezpečí u jejich rodičů. Alespoň ona sama si to myslí. Z úst příslušníka bezpečnosti se dozví, že jí stanný soud posílá na 20 let do vězení. Sama tomu nemůže uvěřit, ale jak se má bránit? Jde to vůbec? A tak jí nezbývá nic jiného, než trest přijmout a pykat za činy, které si myslela, že byly správné. 

V další linii sledujeme příběh Magdaleny, která byla umístěna do „ozdravovny“, která z mladých lidí, převážně dětí, vychovává nové komunistické kádry. Panuje zde tvrdá, komunistická disciplína a Magdalena, která si neuvědomuje, kde je, musí poslouchat všechny příkazy. Ozdravovna 26. listopadu 1989 neboli „U Pěti dubů“ má tvrdé podmínky, které se musí plnit, jinak hrozí vyhazov a nejistá budoucnost. Magdaléna se postupně setkává s nejrůznějšími osobnostmi, které ji změní život. S kamarády, ale také vychovatelkami, které na dodržování příkazu tvrdě bazírují. 

V příběhu sledujeme údobí třiceti let, kdy místo svobody zažíváme mnohem tvrdší diktaturu, než která byla v období normalizace. Moderní výdobytky společnosti, jako například internet nebo mobilní telefon, mohou vlastnit jen nejvyšší kádři, kteří jsou osvědčeni. Kolem republiky stojí vysoké ostnaté dráty a výjezd ze země má povoleno jen minimum osob. Marie Hejná netuší, jak vypadá svět za zdmi věznice. Každý rok může dostat jen dva dopisy a výjimečně může mít návštěvu. Její rodiče před ní ovšem ukrývají tajemství, které se jí chystají po návratu z vězení říct. To tajemství se Marie dozvídá po 14 letech, když je pro dobré chování propuštěna a změní jí to život mnohem víc než nevydařená Sametová revoluce. 

Jak se Marie řečená Mája popasuje s nelehkým životem v tvrdém komunismu? Jak si zamiluje vesnici, ve které bude muset nuceně po opuštění vězení v podmínce žít? A jak se Magdalena postaví k úkolu být nový komunistický kádr, který je vychováván k poslušnosti? 

Alena Mornštajnová umí napsat skutečně dobré knihy. Hana, Tiché roky nebo Slepá mapa jsou toho jasným důkazem. Listopád je ale jiný. Autorka nám zde neukazuje skutečnost, nějakou konkrétní historickou reálii, ale vymyšlenou, alternativní realitu toho, jak by to u nás mohlo vypadat, kdyby komunisté velkou Sametovou revoluci potlačili. Musím uznat, že to, jak se autorka s tímto tématem poprala je skutečně skvělé! Vážně! Osobně jsem se bál, jak se se vším popasuje, ale Alena Mornštajnová vše vylíčila skutečně realisticky až vám běhá mráz po zádech. Chvilkama jsem si i připadal, jak kdybych v takovém státě žil, protože styl, jakým je kniha napsána, vás jednoduše vtáhne do sebe. Je jistě těžké napsat knihu, která nemá žádný historický podklad, ale paní Mornštajnové se toto skutečně povedlo. Kniha má spád od první do poslední strany, často si říkáte, jak si se situací poradí a ona vždy překvapí. 

Kniha není šťastná. Je zde spoustu smutných momentů, které jsou překvapivé, ovšem, reálné. Co by to byla jinak za knihu s takovýmto těžkým motivem, kdyby vše dopadlo šťastně? Situace vylíčené v Listopádu jsou přesvědčivé, jazyk, kterým je příběh napsán vás bude celou dobu fascinovat a budete si ho vychutnávat. Opravdu skvělý román napsaný od skutečně dobré spisovatelky. 

Co bych knize vytknul? Možná lehce useknutý a polootevřený konec. Ale to je asi na každém, jak si ho vyloží. Nic jiného knize nechybělo. Samozřejmě, je to něco jiného, než jsme doposud od autorky mohli číst, přesto je to něco osvěžujícího, co vás donutí přemýšlet a možná se i poohlédnout za tím, jaký kus jsme od Sametové revoluce ušli. 

Listopád hodnotím pozitivně a dávám mu 90 %! Co Vy? Už jste si knihu přečetli? Nebo stále váháte? A jaký máte názor na knihy od Aleny Mornštajnové? 

Alena Mornštajnová: Listopád. Brno: Host, 2021.