Hned na začátku roku jsem si znovu přečetl jednu z mých nejoblíbenějších knih. Příběh Černé lekníny je zajímavě sepsaný, a navíc je zasazený do prostředí francouzského venkova, který budete doslova hltat. Sice Vám děj nebude z počátku připadat moc srozumitelný, ale na závěr vše pochopíte a budete jen číst s otevřenou pusou. Věřte mi! Francouzské městečko Giverny je domovem zahrad, kde maloval své obrazy známý malíř a impresionista Claude Monet. Koloběh města, přes den plného turistů, navždy změní nejen tři vraždy, ale i záhadně zmizelý obraz právě černých leknínů. Kdo všechny vraždy ale spáchal a co mají tyto vraždy a tragédie společného? Vše se překvapivě rozuzlí na konci příběhu a takový závěr opravdu nikdo nečeká! 

Osvícení je takový typický příběh s hororovými prvky, který zná každý milovník tohoto žánru. Už ani nepočítám, kolikrát jsem tento bestseller četl a kolikrát jsem viděl povedený film s Jackem Nicholsonem v hlavní roli. Od pana Kinga jsem četl několik knih; Carrie, To nebo Řbitov zvířátek, ovšem Osvícení má v sobě něco víc. Při čtení budete mírně rozrušení, v noci se Vám bude o hotelu Overlock zdát, přesto si budete knihu vychutnávat, budete neustále ve střehu a ani nebudete vědět, že jste za půlkou knihy. Příběh se mi při prvním čtení moc nelíbil, moc jsem ho nechápal, ale když jsem ho četl podruhé a teď potřetí, přijde mi vždy více a více zajímavý a jedním slovem senzační. Hlavně, celá kniha se čte sama. Nikdy nevíte, co od pana Kinga čekat, protože Vás vždy něčím novým překvapí. 

Zajímavá kniha od jednoho známého českého prozaika. Slavnost bezvýznamnosti je příběhem, který tento spisovatel napsal ve francouzštině a české veřejnosti se dostává ve skvělém překladu Anny Kareninové, která přistupuje k dílům Milana Kundery opravdu vážně a s překladem si vyhrává. Já si příběh musel přečíst nyní podruhé, zkrátka, na první dobrou jsem ho nepochopil, vše mi přišlo zmatené a takové „zvláštní“. Od Milana Kundery jsem četl už Žert, který mi ovšem vůbec nesedl, jeho Nesnesitelnou lehkost bytí jsem si pro změnu zamiloval ihned. To je kouzlo pana Kundery. Tato kniha z prostředí Francie nás staví do absurdní a komické situace. Příběh několika pařížských přátel, jejichž současná setkání v zahradách nebo na večírcích se snově prolínají se zasedáním Stalinova politbyra, je především Kunderovým zlehka a humorně napsaným loučením se s tématy, čtenáři a světem románu obecně. Za mě určitě povedená novelka, která si zaslouží pozornost. 

Když jsem se dozvěděl, že letos vyjde již pátá kniha od této skvělé spisovatelky, řekl jsem si, že její zatím vydané knihy musím dočíst. Na seznamu mi zbývala jen jedna, a to Někdo cizí v domě. Je to opět takový pozvolný thriller, ke kterému mám ale pár výhrad. Na tomto příběhu se mi nelíbil celkově jeho koncept, který byl mnohdy jak na horské dráze, což považuji možná za škodu. To, co se v příběhu stalo, se postupně odkrývá a díky komornímu počtu postav a podezřelých, který by se dal spočítat na prstech jedné ruky, předem víte, kdo bude tím vrahem, i když je všechno takové zašmodrchané; možná až moc. Navíc, byly zde pasáže, které člověk hltal, protože musel číst víc a víc, pak tu byly kapitoly, které byly nudné a nezáživné a občas se i opakovaly. Závěr Vám ale vyrazí dech a budete překvapeni. Všechny knihy této autorky v sobě kloubí silné napětí a opravdu dobré rozuzlení, které si budete muset přečíst i dvakrát, abyste ho správně pochopili nebo si ho vychutnali. Za mě by se tato kniha řadila k těm slabším od této autorky, ale i tak je to pěkné, oddechové čtení. 

V loňském roce jsem dostal na recenzi Odeonku od velmi známého francouzského prozaika a novináře, který si svět podmanil už knihou Život po francouzsku, která se dlouhou dobu držela na vrcholu. Na tomto příběhu se mi líbilo, že nám – čtenářům, ukazuje svět z mnohých stránek; procestujete s ní svět, setkáte se s postavami, které mají zcela odlišné charakteristiky, a tak kniha působí na každého jinak. V příběhu zažijete štěstí, ale i smutek, napětí nebo žal. Kniha se snaží čtenáři nabídnout různost a pestrost, ukazuje, že svět není jen černý a bílý, ale že je v něm mnoho krásného, co považujeme často za samozřejmost. Na světě žijeme každý jinak není jen příběh o muži, je to také příběh o světě, o tom, co neznáme a měli bychom rozhodně poznat. Jedním slovem krásné! 

Kanadské detektivky od této autorky zkrátka mohu! Vesnička Three Pines mi v mysli ožívá, miluji tamní postavy, budovy a nečekaně dobré příběhy, které Vás upoutají na dlouhé hodiny ke čtení. Hladový duch je ale jiný. Musím říci, že jsem se u této autorky nesetkal s knihou, která by mě tak dostala. Sice to nebylo až tak dechberoucí jako další knihy z této série, ale líbilo se mi, že autorka v tomto příběhu odkazuje na Českou republiku, v dobrém jídle se mísí střípky z umění a celý příběh má takovou ponuřejší atmosféru. Ihned, jak jsem tuto knihu dočetl, jsem musel sáhnout po dalším díle, který jednou svou linkou na pátý díl navazuje. No, každopádně to bude ještě jízda, protože Louise Pennyová zkrátka umí napsat velmi dobrou detektivku, která je provoněná jídlem, kávou a zajímavými příběhy od jedinečných postav.