Městská knihovna Benešov musela sice do odvolání zavřít své dveře, o pravidelnou dávku literatury ale nepřijdete! Dnešní článek bude jeden z těch, o který jste si sami psali a já mám radost, že vám ho mohu v těchto dnech sepsat! Alespoň vám trochu třeba zvednu náladu a navnadím vás ke čtení té „klasiky“.

V uplynulých týdnech jsem dostal dva dotazy na to, jestli jsem milovníkem knih od Joanne Rowlingové, přesněji, jestli mám rád Harryho Pottera. Musím říct, že neznám snad nikoho, kdo by knihy o mladém čaroději neměl rád. Sám mám doma všechny knihy ze série (hned 2× v různých edicích) a opakovaně se k nim vracím (například o vánočních svátcích čtu Kámen mudrců).

Harry Potter je pro mě něco jako klasika, kterou si přečtu vždy, když je mi smutno, nudím se doma nebo si procházím čtecí krizí. Kámen mudrců je taková pohádka, kterou vše začíná, přečtete ji klidně za jeden večer a jste doslova okouzleni umem skvělé vypravěčky a spisovatelky J. K. Rowlingové. První díl jsem poprvé četl jako školák ve druhé třídě a do jedinečného příběhu jsem se hned zamiloval. Byl jsem vždy unesen filmem, který mám dodnes velmi rád, ale co si budeme, kniha je kniha…

 

Tajemná komnata – této knihy jsem se vždy tak trochu bál (pavouci, tajemný had, duchové…). Přesto je to stále ta hezká pohádka, ke které zelená barva prostě patří. Tajemnou komnatu jsem četl několikrát (tuším že tak čtyřikrát) a pořád mě fascinuje to, jak dokáže autorka příběh rozvinout a udržet čtenáře v napětí do poslední stránky. Navíc se zde poprvé setkáváme s příběhem Toma Raddla. Na film mám tu vzpomínku, že jsem se jako malý bál, že se mi na stěně objeví nápis napsaný krví – jo, až tak silný byl pro mě v dětství ten film. :D

 

Na Vězně z Azkabanu mám tu vzpomínku, že mě napoprvé vůbec nebavil a nemohl jsem se do něj vůbec začíst. Upřímně, mi na něm vadilo skoro všechno (od obálky po font v knize :D). Když jsem si po pár letech knihu přečetl znova, musel jsem uznat, že kniha je opět geniální – a jo, myslím si to pořád! V knize je všechno – od akce po brilantní scény až jako třešnička na dortu – cestování v čase! Film, to je moje srdeční záležitost, na kterou bych se vydržel dívat pořád! 😉

Když jsem poprvé vzal do ruky Ohnivý pohár, bál jsem se, že to bude nekonečné čtení, ale nebylo! Autorka i v této knize dokázala udržet napětí a styl a je pravda, že čtyřka je lepší v knižní podobě než v té filmové. Mrzí mě, že bylo vyřazeno z filmu hodně scén, které jsou často neúplné nebo zcela jiné. Kniha vám vše vynahradí, nebudete se moc odtrhnout a dostane vás od první stránky. Hlavně je zde poprvé vylíčena postava Pošuka Moodyho a jo, sice je to někdo jiný, ale pořád je to Pošuk, chápeme se, ne? :D

Fénixův řád už je tím dílem, kdy se z pohádky stává pravé fantazy a člověk stránky hltá pod peřinou a někdy se i bojí. Opět je kniha natolik jiná od filmu, že se mi zdá, jako by to byly dvě zcela odlišné věci… V knize narážíme na postavu příšerné Dolores Umbridgeové, kterou mnozí nenáviděli více než samotného Voldemorta. Jo, mám to taky tak. Nejtlustší kniha z celé série mi vždy dělá problém a nikdy se do ní na první dobrou nezačtu. Máte to taky tak? Občas mi i přijde, že kniha je místy až moc natáhnutá a je v ní zbytečně moc věcí.

Po shlédnutí Prince dvojí krve ve filmové podobě, se mi do knihy nechtělo – smrt Brumbála, smrtijedi, přehnaná romantika a tak dále, asi to chápete. Přijde mi (a vím, že nejsem sám), že šestý díl je nejhůře filmově zpracovaný. Kniha je ale pravý opak! Dostala mě od první kapitoly, kdy se dozvídáme hodně věcí z minulosti lorda Voldemorta, setkáváme se zde poprvé s viteály a profesorem Horaciem Křiklanem (tenhle pán mi místy připomíná mého dědu). Kniha je krásná, postupně zde vše graduje a konec vás dokáže hodně zlomit a zarmoutit, i když je podaný trochu jinak než na filmovém plátně. Za mě je kniha o mnoho lepší než film a baví mě nejvíc z celé série – čtivé po celých 600 stran!

Když jsem v roce 2011 zjistil, že poslední díl série, Relikvie smrti, bude mít dvě části, byl jsem nadšený! Bál jsem se (po zkušenostech z Ohnivého poháru nebo Fénixova řádu), že se vše natříská do jednoho dílu a my tak přijdeme o hodně dobrých scén. Filmy jsou zpracované dobře, ale kniha je prostě kniha a tu nic nepředčí! Sedmý díl čtu momentálně znovu a vracím se tak do světa magie pod vládou pána zla. Knižní příběh se mi líbí, setkáváme se zde s postavami, které dobře známe a vše se po fenomenální bitvě o Bradavice uzavírá! Na konci knihy vám ukápne slza a vy si říkáte, jak je možné, že jedna autorka dokázala napsat takovýto příběh!

A pak přišlo Prokleté dítě – kniha (scénář) na kterou se stály fronty přes celé Václavské náměstí a všichni se na ni těšili! Scénář nás zavádí do doby, kdy je Harry Potter už dospělý a má děti, to samé i Hermiona a Ron. V knize se setkáváme s cestováním v čase, změnou skutečnosti a starými dobrými hrdiny! Jen škoda, že je příběh napsán formou scénáře, i když mně osobně to tak nevadilo. Příběh jsem si přečetl, líbil se mi a díky němu jsem se opět mohl vrátit do toho magického Harry Potter světa!

Tak to byl tedy můj pohled na Harryho Pottera! Co vy? Jaký díl z knižní série máte nejraději? A kdy jste se poprvé s Harrym setkali? Napište mi dolů do komentářů! 😉 Přeji Vám všem pevné zdraví a těším se u dalšího článku!

P.S. Nemáte nějaký dobrý tip na detektivku? 😍