Upozorňujeme, že tento rozhovor obsahuje náhled obrazu, který je nevhodný pro děti do 18 let.

Milí čtenáři KAFÁRNY!

Doufám, že si užíváte poklidné letní prázdniny, pokud možno je trávíte s dobrou knihou a v těchto horkých dnech i někde u vody. Pokud zrovna nemáte co číst, jistě Vám přijde vhod dnešní rozhovor, který bude specifický a troufám si říct, že i jedinečný!
Mým dnešním hostem v našem kafárenském rozhovoru bude opět jeden zaměstnanec naší knihovny! Vídat ho můžete v audiovizuálním oddělení, ale čas od času se ukáže také ve studovně nebo v oddělení pro dospělé. Co na sebe prozradí knihovník a milovník umění Sidonius Jiro? Jak přišel k tomuto jménu? A jaké jsou jeho koníčky? Dozvíte se v dnešním rozhovoru!

Sidonius Jiro

V Městské knihovně Benešov pracuje od listopadu 2019. Je správcem audiovizuálního oddělení, kde má v malíku všechny CD, DVD, audioknihy a samozřejmě i knihy. Mezi jeho koníčky patří hlavně malování a psaní. Svůj den si nedokáže představit bez dobrého jídla a pití…

Motto: „Bůh se směje celý den“.

1) Dobrý den, jsem rád, že jste přijal pozvání do dnešního rozhovoru! Moje první otázka je více méně jasná. Vaše jméno Sidonius Jiro je poněkud neobvyklé. Jak jste k takovému jménu přišel?

Mé jméno pochází z latiny. Můj prapraprapraprapradědeček byl dvorním malířem na dvoře římského císaře Marca Aurelia.

Ano? A jak se jmenoval?

Sidonius Jiro, stejně jako já. Toto jméno se v naší rodině dědí z otce na syna po celá tisíciletí.

Skutečně?

Ano. Dobře to zní, že? Ovšem blbě se to ověřuje…

2) V našem audiovizuálním oddělení jste poměrně krátkou dobu. Co jste dělal předtím, než jste začal pracovat v MKB?

Než jsem nastoupil do knihovny, byl jsem takzvaně na volné noze, což znamená, že jsem se snažil uživiti výtvarným uměním. Tuto závislou činnost v MKB jsem se jal vykonávati z důvodu svého hmotného zajištění, neb mám dojem, že Národní galerie v Praze, jakož i Guggenheimovo muzeum v New Yorku, stále poněkud otálejí s nákupem mých děl.

Kupříkladu zmíněná Národní galerie než aby zakoupila některý z mých kreativních artefaktů, raději investovala půl milionu korun do koupě obrazu F. R. Čecha s názvem „Zvířátka obdivují p**u“.

3) Čtenáře by jistě zajímalo, co vše se dá najít v hudebním oddělení, myslím, že hudebními a filmovými nosiči (CD a DVD) to zdaleka nekončí, že?

To jistě ne. Také zde najdeme velmi oblíbené a žádané audioknihy, nepřeberné množství literatury a časopisů s hudební tématikou, jakož i zpěvníky a notové materiály. Úplnou novinkou je potom půjčování deskových her pro „hraníchtivé“ zájemce, ať již z řad dětí, tak dospělých.
To vše, zhruba v kostce, lze nalézt v audiovizuálním oddělení. Já osobně jsem zde onehdy nalezl dokonce i zakutálenou pětikorunu.

4) Čtete rád? Jaký typ literatury Vás baví a na jakou knihu nebo spisovatele byste rozhodně nedal dopustit.

Dříve jsem četl rád a hodně. Nyní ale již dobrých třicet let nečtu takřka nic. V tomto smyslu mám svět rozdělen na konzumenty a autory. Řadím se do té druhé skupiny a je mi líto každého okamžiku, kdy musím dělat něco jiného, než právě tvořit. Dopustit nedám na literaturu humoristickou. Z této sféry bych čtenářům doporučil knížku Pomátník neznámého hodovníka, jíž napsal benešovský autor Zdeněk Jiroušek.

5) Před rozhovorem jsem se díval na Vaše stránky, kde lze vidět fotografie Vašich obrazů. Jak dlouho již malujete a kde berete inspiraci pro Vaše obrazy?

Maluji od narození a to vším co je i bylo po ruce. Ono zrození se uskutečnilo v jediném roce, kdy v historii světové hitparády panovala v jejím čele instrumentální skladba. Její název je Stranger on the Shore a interpretoval ji Mr. Acker Bilk. Inspiraci si plnými hrstmi nabírám ve svém nekonečném privátním prostoru, jenž má na dveřích cedulku s nápisem Fantazie.

6) Vaše díla se nachází v různých sbírkách po světě, kde například? Kolik obrazů v průměru za rok namalujete?

Nejvíce asi v Japonsku. V Americe i po celé Evropě, o Česku ani nemluvě. Nejdále na Novém Zélandu a nejblíže třeba v Konopišti v Muzeu motocyklů a v interiérech budovy Nové Myslivny.

V průměru… to je různé… V některých letech to byly třeba i stovky obrazů a obrázků. A jindy zase, třeba jako v roce 1963, nic! V onen rok mi byl jeden rok.

7) Vím o Vás, že se podílíte na tvorbě časopisu Tapír. Můžete nám říct, o jaký časopis se jedná a jak se na něm podílíte?

V tomto periodiku jsem zastoupen jako redaktor. Tapír je celostátně vydávaný Magazín humoru a satiry, jenž v současnosti vychází jako dvouměsíčník.
Je to časopis plný kresleného i slovního humoru, vydávaný vydavatelstvím Sagax ve spolupráci s Klubem karikaturistů a humoristů. Ideově by se o něm dalo hovořit jako o jakémsi nástupci legendárního Dikobrazu, jenž se na dlouhá léta odmlčel, ovšem nyní tato značka navazuje s naším Tapírem užší spolupráci.

8) Moje standartní otázka pro všechny pracovníky MKB – najdete si v práci někdy chvilku na čtení?

No, to musím! A každý den. Každý den si musím najít chvilku a přečíst si e-maily svých nadřízených. Jednou jsem to neudělal a tu jsem již pozoroval na jejich tvářích určitou rozmrzelost.

9) Co Vás na Vaší práci (myslím té v knihovně) nejvíce baví? A bez čeho by se Váš den rozhodně neobešel?

Na této práci mě možná překvapivě baví její rozmanitost, neboť kromě půjčování v audiovizuálním oddělení pracuji i na jiných stanovištích knihovny, například ve studovně či v oddělení pro dospělé. Kromě toho vytvářím propagační materiály, jako jsou plakáty, pozvánky a podobně. Taktéž spravuji web knihovny i její Facebook a při propagaci akcí knihovny spolupracuji i s dalšími médii.

Můj den se rozhodně neobejde bez přiměřené porce jídla, pití a opájení se. Svými sny.

10) Chystají se teď ve Vašem oddělení nějaké akce, které by veřejnost měla jistě navštívit?

Veřejnost by si, mimo jiné, určitě neměla nechat ujít hudební poslechový pořad Jiřího Černého, tentokrát na téma Jiří Šlitr, jenž se bude konat ve středu 16. září 2020 od 18 hodin právě v audiovizuálním oddělení.

11) Jakou knihu byste doporučil čtenářům KAFÁRNY, aby si v těchto dnech přečetli?

Široké obci čtenářské bych doporučil knihu Richarda Bergmana Šťastné pády Agnes Šupitarové, jež má vyjít v nejbližších dnech a jíž jsem měl tu čest ilustrovat. Dále by v tomto roce měla od stejné autorské dvojice vyjít knížka Holub Jarda, pojednávající o holubovi, jenž ale vůbec neuměl létat a další by měl být titul Pane prezidente, což je jakýsi dopis na pokračování, adresovaný hlavě státu a popisující politickou situaci v naší zemi, viděnou a hlavně slyšenou očima a ušima žáka třetí třídy.
Vážení čtenáři, myslím, že se máte věru nač těšit!

Děkuji panu Jirovi za tento zajímavý rozhovor. Určitě stojí za to se podívat i na jeho webové stránky! Pokud byste měli nějaké další dotazy, napište na mail mkbkafarna@gmail.com! Rádi Vám na ně odpovíme! Hezké léto!