ROZHOVOR | Miluji literaturu faktu, vyzkoušela jsem si učitelství a v knihovně si rozšiřuji své obzory, přiznává Veronika Burianová
25.9.20Vážení čtenáři,
po delší době tady máme další rozhovor s pracovníkem naší knihovny. Tentokrát zavítáme opět do našeho Regionálního centra, které se stará o knihovny v našem regionu. Mým dnešním hostem rozhovorů bude metodička, bývalá učitelka a milovnice historických knih, Veronika Burianová.
Jak se jí líbí v naší knihovně? Jaká je její nejoblíbenější kniha a co jí nejvíce pobavilo v Regionálním oddělení? Dozvíte se v dnešním rozhovoru!
___
Ing. Veronika Burianová
Od března 2020 pracuje na pozici metodičky v Regionálním centru knihovny, kde má v malíku výměnný fond naší knihovny. Vystudovaná ekonomka na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity.
Mezi její koníčky patří čtení knížek, zahradničení, procházky po lese a svůj den si rozhodně nedokáže představit bez starostí o děti :-).
„Není krásnějších pohádek než ty, které život píše sám.“
(H. Ch. Andersen)
1) Dobrý den, paní Burianová, jsem rád, že jste přijala mé pozvání do dnešního rozhovoru. V úvodu rozhovoru jsem zmínil to, že jste dříve učila. Proč jste vzdala učitelskou kariéru a přešla jste do knihovny?
Dobrý den, děkuji za pozvání.
Asi bych své předchozí působení ve školském sektoru nenazvala jako kariéru, ale zaměstnání. Učitelství, i když se to někomu nemusí vůbec pozdávat, je velice náročnou prací. Někdo se učitelem již narodil a tato role je mu souzená.
Od první třídy jsem toužila být paní učitelkou, ale postupem času jsem dospěla k jinému názoru. K profesi učitelky jsem se dostala vlastně náhodou. Když jsem ještě byla s nejmladším synem na rodičovské dovolené, potkala jsem svého bývalého pana učitele, který mě přesvědčil, že je dobrý nápad dodělat si učitelské minimum a „fušovat“ mu do řemesla. A tak jsem nastoupila do školy.
Zpočátku jsem se chvilku seznamovala se specifickým prostředím školy, ale poměrně rychle jsem se sžila s každodenním děním. Postupem času jsem dospěla k názoru, že jsem si tuto roli dostatečně vyzkoušela a bude nejlepší přestat.
Knížky jsem milovala od mala a práce v knihovně na regionálním oddělení Městské knihovny v Benešově pro mě byla vítanou příležitostí, jak se posunout v životě dále a rozšířit si své obzory.
2) Co vše děláte na oddělení jako „metodička“? Co si má čtenář pod tímto pojmem představit? A co Vás nejvíc baví na této práci?
Práci metodičky zastávám zatím půl roku. Do pracovní náplně patří katalogizace knížek, aby je bylo možné půjčovat. K mým každodenním činnostem patří především příprava výměnných souborů dle individuálních požadavků jednotlivých knihoven a jejich čtenářů. Následně knižní soubory rozvážíme do obsluhovaných knihoven. Poskytujeme knihovníkům podporu a pomáháme jim s revizí a aktualizací jejich fondu. Nesmím zapomenout také na pomoc s knihovním systémem.
3) Regionální centrum má na starosti mimo jiné výměnný fond mezi knihovnami. Je s knihovnami snadná domluva, co se týče výměny knih? Nebo dochází k zádrhelům?
Vše záleží na vzájemné domluvě a zatím jsem se nesetkala s nějakými většími problémy. Knihovnice z obsluhovaných knihoven nejlépe znají své čtenáře a do výměnných souborů jim dáváme tituly, které jsou nevíce vyžadovány. Termíny návštěv jsou domlouvány přibližně týden dopředu a většinou si vzájemně vyhovíme.
4) Máte zhruba představu, kolik knih se ročně mezi knihovnami vymění? A stalo se Vám někdy, že se knihy vrátily poškozené nebo se ztratily? Jak se pak tento problém řeší?
Přesné číslo je otázka statistiky, ale počítejme s počtem několik málo desítek tisíc knih. Dnešní rok to bude vzhledem k současnému nestandardnímu roku číslo nižší.
Někdy se samozřejmě stane, že se vrátí poškozená knížka nebo musíme řešit ztrátu. Ve většině případů jde knížka opravit a vrací se zpět do oběhu. V opačném případě musí být knížka vyřazena a nová poškozená nebo ztracená knížka zaplacena nebo nahrazena knihovnou.
5) Najdete si v Regionu čas na čtení? A jaká je Vaše nejoblíbenější kniha?
V Regionu na čtení, jak jsme na něj zvyklí, čas určitě není. Do našeho čtení samozřejmě nepočítám pročítání anotací nebo částí děje, pokud jde o katalogizaci.
Co se týče nejoblíbenější knihy, nemám vyhraněný titul, ke kterému bych se někdy vrátila. Mezi můj oblíbený žánr patří literatura faktu, válečná a historická literatura. Občas sáhnu po nějaké odpočinkovce :-). Nejvíce miluji skutečné příběhy, kdy se člověk doslova ocitne při čtení v kůži hlavního hrdiny a z každé čtené stránky na mě dýchne atmosféra.
6) Knižní trh chrlí na čtenáře každý měsíc mnoho a mnoho knih. Je nějaká kniha, na kterou se těšíte a hned jak vyjde, půjdete si ji zakoupit?
Samozřejmě pravidelně sleduji, jaká novinka se na knižním trhu objeví, a nedočkavě se dívám do knižního portálu, kde jsou tituly, které nám přijdou. Objednávky sice řeší SVK Kladno, ale o to je to pro nás překvapení, jaké knížky nám přijdou. Nejsem příznivec audioknih, ale první a asi ne poslední audioknihou, kterou jsem vyposlechla, je Šikmý kostel a těším se na pokračování.
7) Je nějaká příhoda, která Vás v knihovně rozesmála a pobavila a ráda na ni vzpomínáte? Podělíte se s námi o ni?
Úsměvných příhod by bylo více, protože jsme na regionu taková veselá kopa, ale asi nejčerstvější příhoda je telefonát s jednou paní knihovnicí, která chtěla k telefonu kolegyni/ě. Zmíněná kolegyně má dvě příjmení. A paní knihovnice chtěla mluvit s jednou z kolegyň, i když se jednalo pouze o jednu a tatáž osobu:-).
8) Je něco, co byste na Regionálním centru a jeho chodu změnila?
Nemůžu objektivně zhodnotit, jak před mým nástupem region fungoval. Na našem týmu bych nic neměnila, jako tým fungujeme skvěle, včetně našeho pana řidiče.
9) Co ráda děláte ve volném čase, když zrovna nejste v knihovně? A máte nějaké oblíbené místo, kam se ráda vracíte?
Volného času moc nezbývá, ale relaxem i zároveň nutností, je práce na zahrádce, kde mi ochotně pomáhá můj syn. Miluji houbaření a procházky po lese. Oblíbeným místem je chalupa na takřka samotě nedaleko Neveklova, kde jsou v noci vidět hvězdy a ráno vás budí sousedův kohout.
10) Poslední otázka je podle mě opět jasná – jakou knihu byste čtenářům KAFÁRNY doporučila, aby si přečetli?
Poslední knížky, které jsem přečetla doslova jedním dechem, jsou Tatér z Osvětimy a Cilčina cesta. Miluji takový typ knih a hltám stránku za stránkou.
Děkuji Veronice Burianové za rozhovor, který Vás snad opět zaujal! V případě, že byste měli nějaké další otázky, napište na mail mkbkafarna@gmail.com - rádi Vám je zodpovíme! ;-)
0 komentářů
Děkujeme za Váš komentář! ;-)